Tramwaj Cieszyński wrócił || Těšínská tramvaj se vrátila!

Opublikowane poniżej materiały, w szczególności opisy poszczególnych przystanków objęte są prawami autorskimi, a ich wykorzystanie i przetwarzanie każdorazowo wymaga zgody stowarzyszenia Człowiek na Granicy
||
Níže uvedené materiály, včetně podrobného popisu zastávek, jsou autorskými texty spolku Člověk na hranici. Jejich další využití nebo prezentace jsou možné jen se souhlasem spolku.

WYSTAWA || VÝSTAVA

Zajezdnia - Vozovna

"Urodzić się przed tylu laty w mieście - naczyniu połączonym,
pierwszym tramwajem mknąć na gapę przez Olzę (wówczas w obie strony)."

"Narodit se před mnoha lety ve městě - nádobě spojené,
první tramvají jet v ústrety přes Olzu (tenkrát v obou směrech)."

Renata Putzlacher: "Cieszyńskie divertimento" ("Těšínské divertimento")

Gdy 12 lutego 1911r.na ulice Cieszyna ruszył tramwaj nikt nie przypuszczał, że jego historia, choć jak się okazało krótka ( bo tramwaj jeździł do 1921r), będzie rozbrzmiewać echem ponad sto lat. Cieszyński tramwaj stał się symbolem nie tylko trudnej historii podziałów ale również synonimem świetności i niezwykłego rozwoju miasta. Moment gdy wprawiono w ruch tramwajowe koła był początkiem zupełnie nowej ery. Cieszyn nabrał rozpędu i wpisał się na listę prestiżowych i bogatych miast. Tamten obraz miasta nadal żyje pozwalając mieszkańcom dumnie podnosić głowę a tramwaj choć jest odległą historią stał się ważnym elementem, a nawet dobrym duchem tego miasta. Każdego dnia na nowo w opowieściach ludzi wraca na swoją stałą wąskotorową trasę. Mknie od ulicy Bielskiej przez Rynek i ulicę Głęboką, następnie mostem na Olzie aż do stacji kolejowej. Na Rynku oraz przed mostem zwalnia bo przecież są tu nadal słynne mijanki. A po skończonym kursie oddala się do zajezdni na ul. Dojazdowej. I tylko duch motorniczego jakby bardziej zmęczony, bo choć szkolony w Wiedniu nie może przywyknąć do hałasu nowego miasta.

Jeśli chcesz wyruszyć w tę sentymentalną podróż tramwajem, wsiadaj i wyjrzyj przez okno na historyczne ulice Cieszyna. Jak dobrze się wsłuchasz, usłyszysz stukot kół, odgłos kopyt i echa wciąż trwających rozmów.

Wyobraź sobie Cieszyn bez samochodów i spalin, zanurzony w zieleni drzew. Podobnie jak dzisiaj świeci czerwcowe słońce opalając twarze przechodniów. W cieniu spacerują damy zakrywając się koronkowymi parasolkami i kapeluszami z dużym rondem. Wyobraź sobie biegające dzieci bez obawy, że któreś wpadnie pod rozpędzone auto, śmiejąc się przy zabawie starym, drewnianym kółkiem. Największą atrakcją jest dla nich jadący tramwaj za którym biegną, bo może uda się go przegonić i być szybszym. Urządzają sobie zawody w których udział bierze motorniczy. Zabawa trwa dopóki któryś z zawodników nie wpadnie na stojącą grupę kobiet. Na tym kończy się wyścig, a karą są wytarmoszone uszy. Wyobraź Cieszyn w którym gwar miasta splata różne języki pomimo to wszyscy doskonale się rozumieją. Wsłuchaj się w głosy targujących się kupców, narzekających praczek i poważnych rozmów dystyngowanych panów w eleganckich kapeluszach. Na rynku właśnie mijają się tramwaje, a przy stolikach smakiem herbaty rozkoszują się austriaccy oficerowie, obsługiwani z aktorską wręcz sztuką przez obera Restauracji pod Brunatnym Jeleniem.
Wyobraź sobie Cieszyn sprzed stu laty i wyrusz z nami w podróż tramwajem po jego historycznych ulicach.

||

Když se 12. února 1911 objevil v těšínských ulicích první tramvajový vůz, nikdo ještě netušil, že jeho historie, přestože - jak se ukázalo - ta měla nakonec velmi krátké trvání (tramvaje jezdily jen do roku 1921), se bude vracet jako ozvěna ještě celých dalších sto let. Z těšínské tramvaje se stal symbol nejen spletitých historických dělení a posunů státních hranic, ale také synonymum věhlasu a nevšedního rozvoje města. Okamžik, kdy se rozjela kola tramvají po kolejích, se stal počátkem zcela nové éry. Těšín nabral vítr do plachet a přidal se na seznam prestižních a bohatých měst. Takový obraz města dodnes stále přežívá v myslích mnoha obyvatel a dovoluje jim hrdě zvedat hlavu. A tramvaj, přestože je už nyní součástí dávné historie, se proměnila ve významnou součást či snad dokonce v dobrého ducha tohoto města. Každý den se znovu a znovu v líčení obyvatel vrací na svou pravidelnou úzkorozchodnou trasu. Pádí z Bielské ulice přes Rynek dolů ulicí Hlubokou a dál po mostě přes řeku až k železniční stanici. Na náměstí a před mostem pokaždé malinko zpomalí, protože se tu přece nacházejí ony proslulé výhybny. A poté, co vozy absolvují celou trasu, zmizí do depa na ulici Dojazdowa. A jen duch řidiče tramvaje působí unaveně, neboť přestože se svému řemeslu vyučil v samé Vídni, nedokáže halasu nového města tak docela přivyknout.

Pokud se i Vy hodláte vydat na tuto sentimentální tramvajovou pouť, nasedněte do vozu a sledujte z jeho oken ubíhající historické těšínské uličky. Jestli budete dobře poslouchat, uslyšíte tlukot kol, zvuky koňských kopyt a ozvěny stále probíhajících rozhovorů.

Představte si Těšín bez aut a výfukových plynů, utopený v zeleni stromů. Podobně jako dnes, i tehdy svítilo letní slunce, které pálilo do tváří chodců na ulicích. Ve stínu se procházejí dámy, které se schovávají pod krajkovými slunečníky a klobouky se širokými krempami. Představte si, jak po ulicích bezstarostně pobíhají děti bez obav, že spadnou pod kola projíždějícího auta a jak se smějí při hře se starým dřevěným kolečkem. Jejich největším dobrodružstvím jsou ale běžecké závody s rozjetými tramvajemi a naděje, že se jim jednu z nich podaří dostihnout nebo dokonce předběhnout. Takových závodů se nevědomky účastní řidič tramvajového vozu a celé klání končí v okamžiku, kdy jeden ze závodníků narazí do skupinky dam postávajících na chodníku. Tím závod končí a nežádoucí "odměnou" pro výtečníka jsou vytahané uši. Představte si Těšín, ve kterém se hluk města mísí s mnoha různými jazyky, a přesto jeden druhému velmi dobře rozumí. Zaposlouchejte se do hlasů trhovců, nářku pradlen a seriózních hovorů uhlazených pánů v elegantních kloboucích. Uprostřed náměstí se právě míjejí dva tramvajové vozy a u kavárenských stolků si šálek čaje vychutnávají rakouští důstojníci, které až s uměleckou grácií obsluhuje vrchní restaurace U hnědého jelena.

Představte si Těšín před sto léty a vydejte se s námi na projížďku tramvají po historických ulicích města!

Bielitzer Straße - ul. Bielska

To pierwszy przystanek tramwajowej trasy. Koszary wojskowe. Na dawne koszary wystawione w 1895 roku i nazwane imieniem arcyksięcia Fryderyka Habsburga, ówczesnego księcia cieszyńskiego, a jednocześnie jednego z głównych dowódców armii austro-węgierskiej. W Cieszynie stacjonował 100. pułk piechoty im. księcia Starhemberga, 3. pułk piechoty im. arcyksięcia Karola, 31. pułk obrony krajowej "Teschen" (Cieszyn) oraz służby pomocnicze, komenda uzupełnień, żandarmeria, szpital i orkiestra. Pierwszym i najważniejszym obiektem był budynek sztabu, obok stała wartownia (dziś Komenda Policji), a za nimi trzy budynki batalionowe wzniesione wzdłuż obsadzonego kasztanami placu ćwiczeń. W koszarach stacjonowało około 2.000 żołnierzy pod dowództwem 70 oficerów. Cesarsko - królewska armia nadawała Cieszynowi specyficzny koloryt. Wojsko widoczne było w mieście podczas uroczystych defilad i przemarszów. Orkiestra wojskowa grała w świąteczne popołudnia na Rynku i w miejskich parkach. Eleganccy oficerowie z różnych stron monarchii przesiadywali w licznych miejscowych restauracjach i kawiarniach. Wielu z nich zakładało w Cieszynie rodziny i pozostawali na stałe w mieście, wzbogacając jego wielonarodową mozaikę. Tramwaj był środkiem lokomocji który żołnierze pokochali i korzystali z przejażdżek kiedy tylko mieli taką możliwość, bądź potrzebę. Zawsze prezentowali nienagannie czyste mundury, wypolerowane buty, elegancko zaczesane włosy, zadbane i pięknie podkręcone wąsy. Nic dziwnego, że cieszyńskie panny wypatrywały za nimi oczy.
||
První zastávka někdejší trasy těšínské tramvaje. Kdysi tu stála kasárna, vybudovaná v roce 1895 a nazvaná na počest Bedřicha Habsburského, tehdejšího těšínského arciknížete a současně jednoho z hlavních velitelů rakousko-uherských vojsk. V Těšíně na přelomu století sídlil 100. pěší pluk knížete Starhemberga, 3. pěší pluk arciknížete Karla, 31. zemský obranný pluk "Teschen" (Těšín) a dále zde působily podpůrné útvary, velitelství, četnictvo, lazaret a vojenský orchestr. Nejvýznamnějším a největším objektem kasáren byla budova armádního štábu, vedle které stála strážnice (dnešní policejní velitelství) a za nimi se nacházel komplex tří kasárenských budov, které obklopovaly cvičiště lemované kaštany. V kasárnách sloužily na dva tisíce vojáků pod velením 70 důstojníků. Císařsko-královská vojska přinesla do Těšína specifický kolorit. Přítomnost armády byla ve městě znát zejména v čase slavnostních přehlídek a pochodů. Armádní orchestr vyhrával během svátečních odpolední na těšínském Rynku a v městských parcích. Důstojníci v elegantních uniformách z různých koutů tehdejší monarchie vysedávali v početných restauracích a kavárnách ve městě. Mnoho z nich si v Těšíně založilo rodinu a ve městě zůstali již nastálo, čímž obohacovali jeho mnohonárodnostní mozaiku. Tramvaj se pro vojáky stála dopravním prostředkem, který si hojně oblíbili a jejž využívali, kdykoli se k tomu vyskytla příležitost nebo potřeba. Pokaždé se na veřejnosti ukazovali v čistých uniformách bez poskvrnky, vypolírovaných botách, elegantních účesech a s udržovanými a ladně zakroucenými kníry. Není tedy divu, že těšínské slečny na vdávání na nich mohly oči nechat!

Obering - Górny Rynek

Równocześnie z pojawieniem się w Cieszynie tramwaju na rogu z ul. Strażacką (ob. B. Limanowskiego) architekt Robert Lewak wystawił reprezentacyjny secesyjny budynek z narożnym wykuszem - wieżyczką. Na parterze Richard Krisch otworzył filię swego sklepu ze sprzętem domowym, kuchennym i ceramiką budowlaną. Po przekątnej stronie widoczny był budynek sądu i więzienie. Zbudowano je z wielkim rozmachem, galicyjską gospodarnością i pomysłowością. Cele były skanalizowane a na korytarzach i w celach działało gazowe oświetlenie. Dwie sąsiadujące ze sobą cele ogrzewane były jednym piecem kaflowym z drzwiczkami od strony korytarza. Konsekwencją tego jest nieprawdopodobna liczba kominów, których jest ponad 100.

Nieopodal Górnego Rynku prężnie działała fabryka zegarów. Powstanie tego zakładu wiąże się z piękną historią. Pod koniec dziewiętnastego wieku wiedeński zegarmistrz Jan Franke wygrał na loterii sporą sumę pieniędzy. Postanowił zainwestować niespodziewaną gotówkę w produkcję zegarów. W Cieszynie, leżącym wówczas na peryferiach Cesarstwa, nabył pomieszczenia po wytwórni waty, mieszczące się przy dzisiejszej ulicy Korfantego pod nr 9. Sprowadził maszyny, urządzenia, a nawet kilku fachowców biegłych w zawodzie zegarmistrzowskim. Wiedeńscy mistrzowie mieli za zadanie przyuczenie do produkcji fabrycznej miejscowych majstrów i nauczenie zawodu wyselekcjonowanych młodych adeptów. W 1890r. został uruchomiony zakład wzorowany na wiodących fabrykach Europy pod nazwą "Fabryka Zegarów Jan Franke Cieszyn". Zatrudniono ok. 100 osób, w tym również kilka kobiet, doceniając ich predyspozycje do wykonywania szczegółowych i odpowiedzialnych prac. Produkowano niemalże wszystkie elementy zegarów: we własnej stolarni skrzynki zegarowe i inne elementy drewniane, w halach - części do mechanizmów i wszystkie detale, które były na miejscu toczone i frezowane z najlepszej jakości surowca - mosiądzu i stali nierdzewnej. Jedynie szafki do stojących podłogowych zegarów wykonywali kalwaryjscy stolarze. Renoma zegarów Jana Franke sięgała nie tylko w monarchii austro-węgierskiej ale i znana była w Ameryce. Zdobyte złote medale na międzynarodowych wystawach w Rzymie i Liege, gdzie również uhonorowano je Grand Prix, pozwalała tej niewielkiej fabryczce na produkcję około 15 tysięcy różnych typów zegarów rocznie. Pewnie w niektórych domach przetrwały odmierzając czas, tykając opowiadają niezwykłą legendę Jana Franke.

||

Současně s příjezdem první tramvaje do Těšína vybudoval architekt Robert Lewak na rohu náměstí Górny Rynek a tehdejší ulice Strażacka (dnes ul. B. Limanowskiego) reprezentativní secesní dům s nárožním arkýřem ve tvaru věžičky. V jeho přízemí si Richard Krisch otevřel pobočku obchodu s domácími a kuchyňskými potřebami a stavební keramikou. Napříč náměstím se od vchodu do domu otevíral pohled na komplex budov soudu a věznice, který byl vybudován s obrovským rozmachem, typicky haličskou hospodárností a důmyslností. Cely měly kanalizaci a na chodbách i v samých celách bylo instalováno plynové osvětlení. Dvě sousední cely byly vždy vyhřívané za pomoci společných kachlových kamen, do kterých se přikládalo z chodby, což vedlo ke stavbě až neuvěřitelného množství komínů, kterých je na střeše věznice přes sto.

V těchto místech nedaleko těšínského hlavního náměstí v oné době působila proslulá továrna na výrobu hodin, jejíž vznik je spojen s roztodivným příběhem. Koncem 19. století vídeňský mistr hodinář Jan Franke vyhrál v loterii obstojnou sumu peněz. Nečekanou výhru se rozhodl investovat do nově založené hodinářské výroby. V Těšíně, který se tehdy nacházel na okraji mocnářství, si zakoupil prostory po výrobně vaty, která se nacházela v domě na dnešní ulici Korfantego č. p. 9. Franke své nové hodinářství vybavil moderními stroji a výrobním zařízením a dokonce si z rodného Rakouska přivedl několik profesionálních mistrů hodinářského řemesla. Tito vídeňští hodináři měli za úkol zaučit místní mistry v hodinářské výrobě a naučit profesi vybrané mladé uchazeče tohoto řemesla. V roce 1890 tak vznikl výrobní podnik "Fabryka Zegarów Jan Franke Cieszyn", kterému za vzor posloužily přední evropské hodinářské závody. V továrně nalezla práci zhruba stovka zaměstnanců včetně několika žen, u nichž si majitel závodu cenil zejména předpokladů k provádění detailních a zodpovědných pracovních úkonů. V těšínské továrně vznikaly téměř veškeré hodinářské součástky: ve vlastní truhlárně se tu vyráběly dřevěné skříně na hodiny a další součástky ze dřeva, ve výrobních halách součástky do hodinových mechanismů a další drobné části z těch nejkvalitnějších materiálů - z mosazi a nerezavějící oceli -, které se přímo na místě obráběly na soustruzích a frézách. Jen skříňky na stojací podlahové hodiny byly dílem truhlářů z haličského města Kalwaria Zebrzydowska. Věhlas hodinových strojů z továrny Jana Frankeho dosahoval nejen hranic rakousko-uherského mocnářství, ale proslavily se i v Americe. Zlaté medaile z mezinárodních výstav v Římě a Lutychu, kde těšínské hodinářské výrobky získaly mj. i nejvyšší ocenění Grand Prix, této nevelké továrničce zajistily výrobní objem zhruba 15 tisíc kusů hodinových strojů všemožných druhů ročně. Jistě ještě dodnes v mnoha domácnostech odměřují čas a jejich tikání "ukrajuje" příběh podivuhodné legendy v hlavní roli s postavou Jana Frankeho.

Prutekgasse - Wyższa Brama

Dzisiaj już mało kto wie, że wtedy ta ulica nosiła zupełnie inną nazwę, a wszystko za sprawą zbuntowanego duchownego. W XIX w. Jednym z najsłynniejszych księży katolickich w Cieszynie był Jerzy Prutek, katecheta, członek władz miejskich, poseł na Sejm Krajowy w Opawie i jednocześnie fundator stypendiów dla biednych uczniów oraz prezesem Czytelni Polskiej. Jego poglądy na Kościół (chciał utworzenia w Austrii kościoła narodowego, niezależnego od papieża) skończyły się ekskomuniką, nałożoną w 1874 r. Prutek był jednak mocno hołubiony przez liberalne władze Cieszyna, które nadały mu honorowe obywatelstwo w 1864 r., ofiarując w prezencie ulicę (Wyższa Brama, odtąd ulica Prutka). W 1920 roku wrócono do Wyższej Bramy, chociaż część radnych chciała, aby Prutek w ramach swoistej rekompensaty dostał inną ulicę w Cieszynie.

Przystanek na tej ulicy znajdował się przed wejściem do "Gospody pod Złotym Słońcem", w której stałymi klientami byli żołnierze pobliskich koszar. Stąd też najbliżej było do Szpitala Śląskiego. Jego istnienie mieszkańcy zawdzięczają ewangelickiemu księdzu dr Theodorowi Haase. Dotacje na realizację tego śmiałego przedsięwzięcia dr Haase, nazywany "żebrakiem w białych rękawiczkach", zbierał przez kilka lat w formie dobrowolnych datków tysięcy osób i organizacji na Śląsku Cieszyńskim, w całej Austrii i w wielu europejskich krajach. Dzięki datkom poniekąd wszyscy mieszkańcy czuli się fundatorami szpitala a na pewno byli i są dumni z niego do dzisiaj.

||

Dnes si jen málokdo vzpomene, že v dobách, kdy Těšínem jezdila tramvaj, nesla tato ulice zcela jiný název než předtím a potom, a to vše kvůli revoltě jistého duchovního, který žil v 19. století a stal se jedním z nejznámějších těšínských římskokatolických kněží - Jerzy Prutek byl katecheta, městský radní, poslanec Zemského sněmu v Opavě, mecenáš stipendií pro nemajetné studenty a předseda spolku "Czytelnia Polska". Jeho názory na reformu katolické církve (Prutkovým cílem bylo vytvoření jednotné rakouské církve nezávislé na papežské moci) vedly v roce 1874 až k jeho exkomunikaci. Prutek přesto i nadále zůstal oblíbencem liberálního vedení města Těšína, které mu v roce 1864 udělilo čestné občanství a jako související dar po něm navrhlo pojmenovat ulici (Wyższa Brama, od téhož roku Prutekgasse). Po rozdělení města v roce 1920 se ulici vrátil tradiční název Wyższa Brama, a to i přes nevoli části těšínských radních, kteří v rámci kompenzace prosazovali, aby byla po Prutkovi pojmenována alespoň jiná ulice ve městě.

Zastávka v těchto místech se nacházela před vchodem do "Hospody U Zlatého slunce", jejímiž štamgasty byli zejména vojáci sloužící v nedalekých kasárnách. Z této zastávky to bylo nejblíž i do městské nemocnice (dnes Szpital Śląski), za jejíž vznik obyvatelé města vděčí evangelickému duchovnímu dr. Theodorovi Haasemu. Peníze na realizaci tohoto smělého záměru dr. Haase, kterému se přezdívalo "žebrák v bílých rukavicích", shromažďoval několik let především díky dobrovolným příspěvkům tisícovek jednotlivců a organizací na Těšínsku, v celém Rakousku-Uhersku i v mnoha dalších evropských zemích. Díky svým příspěvkům měli obyvatelé města pocit, že se mohou řadit mezi zakladatele "své" městské nemocnice, na což jsou dozajista dodnes právem hrdí.

Demel Platz - Rynek

Plac Demla. Swoją nazwę otrzymał na cześć wieloletniego burmistrza miasta dr Johanna Demla von Elswehr, po jego śmierci w 1892 r. Przy Rynku mieściły się najważniejsze obiekty m.in. ratusz oraz kamienice najbogatszych mieszczan z podcieniami, wzniesione w XVI w. w stylu renesansowym. Przyrynkowe kamienice otrzymały obecny wygląd w większości w XIX i na pocz. XX w. Plac rynku był sercem miasta: mijały się tramwaje z przystankiem na samym środku, odbywał się regularny handel targowy dzięki czemu zamieniał się często w miejsce postojowe dla wozów i koni. Podcienia zachodniej pierzei rynku, były miejscem, codziennych spotkań i eleganckiej promenady cieszyńskiej śmietanki towarzyskiej. Zwyczaj ten szczególnie w niedzielne popołudnie kontynuowany był jeszcze w okresie międzywojennym. Z podcieniami wiązała się też legenda o diabelskich laubach.

Jak podawała lokalna gazeta "Ślązak" z 1912 r. "W górnej części ul. Stefanii demoluje się obecnie miejscowe trzy stare budynki, z którymi zniknie znowu część starego Cieszyna. Po prawej stronie (ku zamku) zrywa się dwa stare domy ces. radcy Gust. Gorgoscha, stare już przeszło 200 lat. Jeden z tych domów miał tak zwane "podsienie nieszczęścia" lub "diabelskie lauby", gdyż istniał zabobon, że kto przezeń przejdzie, na tym samym dniu będzie miał jakieś kłopoty, szczególnie zaś studenci unikali go, gdyż każdy, kto przezeń przeszedł, miał na tym dniu mieć wsypaną w szkole piątkę". Po lewej stronie (przy farnym kościele) demoluje się znowu stary dom Rosnera, na którym na kamieniu nad sienią był napis, że w r. 1730 dom ten został odnowiony przez "Wolfa i Polzera".

||

Demlovo náměstí dostalo svůj tehdejší název do vínku na počest dlouholetého těšínského starosty dr. Johanna Demela von Elswehr po jeho smrti v roce 1892. Hlavní náměstí bylo lemováno nejvýznamnějšími městskými budovami, mj. radnicí a řadou domů nejzámožnějších těšínských měšťanů s arkádami, které byly vystavěny v 16. století v renesančním slohu. Měšťanské domy lemující náměstí obdržely svůj současný vzhled většinou na přelomu 19. a 20. století. Centrální prostranství Rynku bylo přirozeným srdcem celého města: míjely se tu dva tramvajové vozy na zastávce přesně uprostřed náměstí a odehrával se tu i pravidelný trh, díky čemuž se tento prostor často proměňoval ve stojánku pro koňské povozy a fiakry. Arkády na západní straně náměstí se zase stávaly dějištěm každodenních schůzek a elegantních promenád těšínské společenské smetánky. Tento zvyk tradičního nedělního odpoledního "korza" se udržel až do meziválečného období. S těšínskými arkádami je spojena i starodávná legenda o "ďábelských podloubích".

Jak psaly místní noviny "Ślązak" v roce 1912: "V horní části ulice arcikněžny Stefanie dochází v těchto dnech k demolici tří starých budov, a spolu s nimi zmizí další část starého Těšína. Po pravé straně (cestou k zámku) strhávají dva staré domy c. k. rady Gust. Gorgosche, které mají bratru již přes drahných 200 let. Jeden z těchto domů měl na parteru takzvané "nešťastné arkády" neboli "ďábelské podloubí, o kterých se tradovalo, že kdokoli pod nimi projde, toho ještě téhož dne čekají nějaké strasti, a obzvláště studenti se tomu místu vyhýbali, protože kdo tamtudy prošel, schytal ještě téhož dne ve škole pětku". Na levé straně ulice (vedle farního kostela) se zase strhává starý Rosnerův dům, na němž se na vsazeném kameni nad podloubím nacházel nápis, že v roce 1730 dům rekonstruovali "Wolf a Polzer".

Alter Markt - Stary Targ

Ówczesny okres świetności tego miasta możemy ocenić nie tylko po tym, że miał swoja linię tramwajową, prężnie działający przemysł, sąd czy rozwijający się handel ale również pojawiające się samochody a nawet pierwsze taksówki.

W okazałej kamienicy na Starym Targu znajdowała się siedziba niewielkiej prywatnej firmy, która przeszła do historii nadolziańskiego grodu. Szyld głosił: "Przedsiębiorstwo Wynajęcia Samochodów Osobowych - Jan Wałga". Była to pierwsza firma taksówkarska w historii Cieszyna.

Jan Wałga urodził się 16 grudnia 1886 r. W wieku dwudziestu lat wyjechał do Wiednia gdzie skończył tzw. kurs samochodowy. Z legalnym prawem jazdy pracował w firmie "Siwek", jako kierowca wiedeńskich autobusów. Po powrocie w rodzinne strony, jako doświadczony już kierowca postanowił rozpocząć swoją działalność taksówkarską a chwilę później z potrzeb własnych i rynku uruchomił zakład wulkanizacyjny a nawet produkował klej do gumy.
- Jako przedsiębiorczy człowiek widząc wielkie zapotrzebowanie rynku, przy zakładzie wulkanizacyjnym uruchomił produkcję kleju do rzeczy gumowych. Sprowadzał z Argentyny kauczuk z którego w połączeniu z benzolem powstawał właśnie klej zwany przez mieszkańców "gumilajzung" (nazwa zaczerpnięta z niemieckiego słowa - gummilösung). Zakład do wybuchu II Wojny Światowej działało prężnie. Pomagało w funkcjonowaniu wielu przedsiębiorstw. Po towar można było pojechać np. do Karkowa czy innych ościennych miast oszczędzając czas - podkreśla wnuk Jerzy Wałga

||

Někdejší slávu města na počátku minulého století lze hodnotit nejen dle toho, že zde fungovala tramvajová linka, rozvinuté průmyslové podniky, soud a čilý obchodní ruch, ale i podle velkého počtu nových automobilů, a dokonce prvních vozů taxislužby.

V okázalém měšťanském domě na náměstí Stary Targ se tehdy nacházelo sídlo menší soukromé firmy, která vstoupila do dějin starobylého města nad řekou Olší. Vývěsní štít nad vchodem hlásal: "Pronájem osobních automobilů - Jan Wałga". Byla to první taxislužba v dějinách Těšína.

Jan Wałga se narodil 16. prosince 1886. Jako dvacetiletý odjel do Vídně, kde absolvoval tzv. kurz řízení automobilu. S platným řidičským oprávněním začal pracovat v přepravní společnosti "Siwek" jako řidič prvních vídeňských omnibusů. Po návratu do rodného kraje se jako již zkušený řidič rozhodl založit vlastní taxislužbu a záhy nato si pro své vlastní potřeby a na základě požadavků tehdejšího trhu založil pneuservis, ve kterém dokonce prodával lepidlo vlastní výroby.
"Jako podnikavec tělem a duší, když zpozoroval, jaké jsou potřeby trhu, zřídil si ve vlastním pneuservisu výrobu lepidla na gumu. Kaučuk k jeho výrobě dovážel až z Argentiny a po smíchání s benzolem vznikalo proslulé lepidlo, kterému místní říkali "gumilajzunk", což bylo označení převzaté z německého výrazu "gummilösung". Podnik vzkvétal až do druhé světové války a přičinil se k lepšímu fungování mnoha místních firem. Pro zboží teď mohli podnikatelé jezdit do Krakova či dalších sousedních měst, což jim přinášelo výraznou časovou úsporu," vypráví vnuk podnikatele Jerzy Wałga.

Hotel Austria - ul. Głęboka

W tym miejscu na mapie tramwajowej trasy znajdował się przystanek na żądanie. Dzisiaj o sławnym niegdyś hotelu "Austria" już niewiele osób w Cieszynie pamięta, a kiedyś obiekt ten był jednym z najbardziej reprezentacyjnych i znanych budynków w mieście. Jak wszystkie domy przy głównej ulicy miasta (najpierw zwanej Polską, a potem Głęboką) budynek należał do tzw. szynkowo uprawnionych domów wielko mieszczańskich. Kariera obiektu na rogu ul. Głębokiej i Browarnej zaczęła się w 2 poł. XIX w., w okresie rządów konstytucyjnych w monarchii austro-węgierskiej, kiedy wszyscy obywatele mieli równe prawa, także w prowadzeniu działalności gospodarczej. Jeszcze w 1875 r. dom znajdował się w posiadaniu rodziny Rieß, a Edmund Werner handlował w nim mąką. Wkrótce potem właścicielem obiektu został Konrad Klimosch, a następnym był Ludwig Zaszkoda, który uruchomił tu kawiarnię pod nazwą "Cafe Austria". W 1880 r. właścicielem kawiarni "Austria" stał się Franz Stiller, wkrótce potem także budynku, w którym, oprócz kawiarni, uruchomił restaurację. W doniesieniach prasowych podkreślano komfort wyposażenia oraz dobrą jakość ciepłych i zimnych napoi, a serwowano tu m.in. piwo z Okocimia (marcowe) i Żywca (porter). Od początku też Franz Stiller wyróżniał się z grona właścicieli innych cieszyńskich kawiarni i restauracji organizując koncerty i inne przedsięwzięcia kulturalne.

Franz Stiller przystąpił do dobudowy do posiadanego przez siebie budynku specjalnej części od ul. Browarnej, która miała pomieścić salę koncertową, by zaspokoić mocno już rozbudzone zapotrzebowanie mieszkańców Cieszyna na rozrywki kulturalne, do czego nie wystarczała ani prowizoryczna scena w zamkowym browarze, ani sala redutowa na ratuszu. Podziw budził wystrój wnętrza, m.in. roboty drewniane i tapicerskie, które wykonała firma Johanna Pohlnera z Cieszyna. Autorem malunków w stylu włoskiego renesansu był Paweł Niedoba oraz jego brat Karol, w późniejszym czasie znany cieszyński artysta, wtenczas student akademii sztuk pięknych w Wiedniu. Salę zaopatrzono w centralne ogrzewanie i najlepszą wentylację, a całość sprawiała wrażenie bardzo kunsztownego i jednocześnie odpowiedniego do założonego celu. Nawet lampy gazowe w postaci świeczników zawieszonych na ścianie dopasowane były do malarskiego i plastycznego wystroju. . Właściciel obok kawiarni i restauracji urządził w budynku na rogu Głębokiej i Browarnej także hotel z 15 pokojami. Pokoje urządzone były ze wszystkimi wygodami "nowoczesności", m.in. z telefonem.

W 1903 r. Franz Stiller sprzedał hotel "Austria" pochodzącemu z Mistku hotelarzowi Gottfriedowi Struhalowi, który kontynuował działalność "Hotelu Austria" bez większych zmian, dbając o zachowanie dotychczasowego poziomu i zdobytej renomy. Kiedy zmarł w 1912 r. hotelem kierowała jego żona Joanna Struhal. Większy teraz nacisk położono na część hotelową obiektu i już przed wojną obiekt nosił dumną nazwę "Grand-Hotel Austria". W końcu 1914 krótko mieszkał tu Józef Piłsudski, naczelnik polskich Legionów walczących wtedy u boku armii austriackiej.

||

Na tomto místě se na plánu těšínské tramvajové trasy nacházela zastávka na znamení. Dnes už si v Těšíně na kdysi vyhlášený hotel "Austria" vzpomene jen málokdo, přestože tento objekt byl kdysi jednou z nejvýstavnějších a nejznámějších budov ve městě. Jako všechny domy podél hlavní městské ulice (ta se původně jmenovala Polská, později Głęboka), i tento byl kdysi velkoměšťanským palácem s výčepním právem. Slavná éra domu na nároží ulic Głęboka a Browarna (Pivovarská) započala v druhé polovině 19. století, v období konstituční vlády v rakousko-uherské monarchii, kdy byla všem občanům mocnářství přiznána rovná práva, a to včetně práv v oblasti podnikatelských aktivit. Ještě v roce 1875 se přitom dům nacházel v majetku rodiny Riessových a podnikatel Edmund Werner zde měl obchod s moukou. Krátce nato se majitelem objektu stal Konrad Klimosch a po něm Ludwig Zaszkoda, který zde otevřel kavárnu nazvanou "Café Austria". V roce 1880 se majitelem kavárny a o něco později i celého domu, ve kterém si následně otevřel vlastní restauraci, stal podnikatel Franz Stiller. V dobovém tisku se objevily příznivé reakce vyzdvihující sympatické vybavení interiéru a vysokou kvalitu teplých a studených nápojů - čepovalo se tu mj. pivo z pivovarů v Okocimi ("marcowe", tzv. "březňák") a nedalekého Živce (porter). Franz Stiller se navíc od samého počátku lišil od jiných provozovatelů těšínských kaváren a restaurací tím, že ve svém podniku často pořádal koncerty a další kulturní akce.

Franz Stiller později přistoupil k přístavbě budovy ve svém vlastnictví - samostatné části domu se vstupem z ul. Browarna, kde měl dle plánů vzniknout koncertní sál, který měl uspokojit v té době již obrovsky žádanou potřebu po kulturním vyžití obyvatel Těšína, k nimž již nepostačovaly ani provizorní scéna v místním pivovaru ani radniční sál Reduta. Velký údiv návštěvníků vzbuzovala výzdoba interiérů přístavby, mj. dřevěné a čalounické ornamenty, které zrealizovala těšínská firma Johanna Pohlnera. Autorem malovaných částí ve stylu italské renesance byl Paweł Niedoba a jeho bratr Karol, který se později stal světoznámým těšínským umělcem, v té době ale ještě teprve studoval na akademii výtvarných umění ve Vídni. Sál byl vybaven ústředním vytápěním a na tu dobu nejlepší ventilací a celkově působil velmi vytříbeným dojmem, který byl příhodný záměru, kvůli kterému vznikl. Dokonce i plynové lampy ve formě svícnů zavěšené na stěnách byly vhodným doplňkem malířské a výtvarné výzdoby. Majitel vedlejší kavárny a restaurace navíc v budově na rohu ulic Głęboka a Browarna zřídil nový hotel s 15 pokoji, které byly na svou dobu velmi moderně vybaveny, mj. telefonními přístroji.

V roce 1903 prodal Franz Stiller hotel "Austria" místeckému hoteliérovi Gottfriedovi Struhalovi, který pokračoval v provozování hotelu bez větších změn, přičemž dbal na to, aby byla zachována dosavadní úroveň a dlouhými léty nabytá pověst podniku. Po jeho úmrtí v roce 1912 převzala hotel vdova po zesnulém majiteli Joanna Struhal. Za její éry byl kladen větší důraz na ubytovací část objektu, který těsně před vypuknutím 1. světové války nesl hrdý název "Grand-Hotel Austria". Koncem roku 1914 se zde byl krátce ubytován i Józef Piłsudski, vůdce polských legionářů, kteří tehdy bojovali po boku rakousko-uherské armády.

Münzgasse - ul. Mennicza

Na skrzyżowaniu ul. Głębokiej i Menniczej tramwaj miał swój kolejny przystanek na żądanie. W pobliżu znajdował się sklepik ze szczotkami produkcji Rosy Brix oraz budynek atelier fotograficznego Heinricha Jandaurka. Był to jeden z najstarszych w Cieszynie warsztatów fotograficznych, od 1895 r. działający we własnym domu. Za wysoką jakość prac fotograficznych otrzymał tytuł Cesarsko - królewskiego nadwornego fotografa. Warsztat istniał do 1945 r. O wielkich zainteresowaniach fotograficznych Cieszynian świadczyły również liczne wydawnictwa typu podręcznikowego oraz tzw. "samouczki", które ukazywały się nakładem cieszyńskich wydawców już w 1913 r.

Ten odcinek ul. Głębokiej zdominowany był przez liczne sklepiki z widokiem na Zamek Arcyksiążęcy. W tym miejscu tramwaj skręcał w kierunku mostu na Olzie. To był najtrudniejszy odcinek do pokonania dla motorniczych. Duże nachylenie terenu i niewiele miejsca na odpowiedni zakręt były powodem wielu tramwajowych wypadków. Pojazd wypadał z szyn stwarzając niebezpieczeństwo nie tylko dla pasażerów ale i przechodniów. Ustawienie maszyny na szynach również było nie lada wyzwaniem.

||

Na křižovatce ulic Głęboka a Mennicza byla kdysi umístěna další tramvajová zastávka na znamení. Nedaleko odtud se nacházela známá prodejna štětek a kartáčů vlastní výroby podnikatelky Rosy Brixové a činžovní dům, ve kterém sídlil fotoateliér Heinricha Jandaurka, což byl jeden z nejdéle fungujících fotografických ateliérů v Těšíně (od roku 1895), který se nacházel přímo v domě svého proslulého provozovatele. Za vysokou kvalitu fotografických prací byl Jandaurkovi propůjčen titul c. k. dvorního fotografa. Ateliér fungoval až do roku 1945. O hojném počtu zájemců o fotografii z řad obyvatel Těšína svědčily mj. četné učebnicové publikace a návody pro samouky, které vycházely v místních nakladatelstvích již od roku 1913.

Tato spodní část ulice Głęboka byla lemována mnoha krámky s výhledem na Arciknížecí zámek. Právě zde se tramvajová trať stáčela do zatáčky směrem k mostu přes řeku. Jednalo se o nejnáročnější část celé trasy, zejména pro řidiče tramvajových vozů. Výrazný boční náklon místního svahu a nedostatek místa pro vybudování odpovídajícího traťového oblouku často vedly k mnoha nehodám za účasti tramvaje. Vůz v tomto oblouku nezřídka vypadával z kolejí a ohrožoval nejen cestující ve voze, ale i kolemjdoucí. Nasadit vykolejený vůz zpět na koleje také nebýval nejsnadnější úkol.

Schloßgasse - ul. Zamkowa

Góra Zamkowa była od wieków miejscem, które wzbudzało różnego rodzaju emocje i zainteresowania. W pradziejach zainspirowała naszych przodków, poszukujących dogodnych miejsc na swe siedziby, do budowy osady obronnej. W średniowieczu kojarzono ją z potęgą Piastów cieszyńskich i zamkiem. W czasach nam bliższych z Habsburgami i wzniesionym przez nich pałacem i parkiem. Tramwaj przejeżdżał dalej mijając z lewej budynek "Łaźni Cesarskich". Niewielu mieszkańców Cieszyna kojarzy dziś budynek z lewej strony Mostu Przyjaźni z nazwą "Cesarskie Łaźnie". Tym mniej można dziś uwierzyć, że niepozorny obecnie obiekt był kiedyś przedmiotem dumy mieszkańców miasta. Pierwszym najemcą Cesarskich Łaźni był cieszyński budowniczy Fedor Kunze. Obiekt był otwarty praktycznie cały dzień od 6 rano do 8 wieczór, czwartkowe i piątkowe popołudnia zarezerwowano dla kobiet. Bilet wstępu do łaźni parowej, z możliwością korzystania ze wszystkich znajdujących się tam urządzeń i pomieszczeń kosztował 40 krajcarów, korzystanie z kąpieli wannowej od 20 do 40 krajcarów w zależności od klasy pomieszczenia. Zainteresowanie było od początku duże, kunsztowne wyposażenie łaźni budziło powszechny podziw. Już w kilka dni po otwarciu "Kaiserbadu" na życzenie klientów przedłużono godziny otwarcia zakładu w soboty do godziny 10 wieczór. Z upadkiem monarchii właścicielem "cesarskich łaźni" stało się więc miasto Cieszyn. Z oficjalnej nazwy wyrzucono odniesienia do cesarza, łaźnie funkcjonowały teraz jako "Łaźnie miejskie" albo "Miejski zakład kąpielowy". Jednak mieszkańcy nadal nazywali je "Cesarskimi Łaźniami" albo "Łazienkami" lub po prostu "Kaiserbadem". Tramwaj przejeżdżał przez most zatrzymując się tuż za nim, na kolejnej mijance.

||

Těšínský Hradní vrch byl po staletí místem, které v lidech vzbuzovalo velký zájem a nejrůznější vášně. V pravěku se stal zdrojem inspirace pro naše předky, kteří hledali vhodnou lokalitu pro svá sídla a zbudování obranných osad. Ve středověku zase bylo toto místo spojeno s mocenským vlivem těšínských Piastovců a místním hradem. V poměrně nedávných letech zde Habsburkové postavili knížecí zámek a okolní park. Tramvaj jezdila pod tímto návrším a po levé straně těsně před dnešním Mostem družby míjela budovu "Císařských lázní", jejíž původní funkce není dnešním obyvatelům Těšínů příliš známa. Dnes je až neuvěřitelné, že tento nenápadný objekt byl kdysi důvodem k obrovské hrdosti občanů města. Prvním nájemcem Císařských lázní byl těšínský stavitel Fedor Kunze. Lázně měly otevřeno prakticky po celý den - od šesté hodiny ranní do osmé večerní, přičemž čtvrteční a páteční odpoledne byla vyhrazena pro ženy. Vstupné do parní lázně s možností využívat veškerá lázeňská zařízení a místnosti stál 40 krejcarů a vanová koupel od 20 do 40 krejcarů - v závislosti na třídě lázeňské buňky. Zájem byl již po otevření lázní obrovský a všeobecné uznání vzbuzovalo zejména vkusné vybavení interiérů budovy. Již několik dní po otevření "Kaseirbadu" byla otevírací doba na přání návštěvníků lázní prodloužena o sobotách až do deseti hodin večer. Po pádu monarchie převzalo "císařské lázně" do svého majetku město Těšín. Z oficiálního názvu zmizel odkaz na rakouského císaře a objekt nyní fungoval jako "Městské lázně" nebo "Městské koupele" ("Miejski zakład kąpielowy"). Těšínští jim však přesto i nadále říkali "Císařské lázně", "Lázně" nebo prostě "Kaiserbad". Tramvaj dále přejížděla most přes řeku a zastavovala těsně za ním, na další výhybně.

Olsabrücke - Most na Olzie / Most přes Olši

Główny most na Olzie ( ob. Most Przyjaźni) powstał w tym miejscu na przeł. XIV i XV w., murowany wybudowano po 1781 r., w 1891 r. żelazny o konstrukcji kratownicowej. Jego stalową konstrukcję nośną wykonano w erzh. Brückenbau-Anstalt in Karlshütte, czyli w Hucie Karola we Frydku - Lipinach (Leskowiec) - obecnie ArcelorMittal Frýdek-Místek. Zakład budowy mostów żelaznych działał najpierw w Ustroniu w latach 1867-1885 (Erzherzoglich Maschinenbau-Anstat Ustron), po czym został przeniesiony do Lipin koło Frydku. Most na Olzie zwany był Długim mostem, potem Głównym albo Zamkowym. W nurcie Olzy często moczono koła konnych wozów dla ich wzmocnienia.

||

Hlavní těšínský most přes řeku Olši / Olzu (dnes Most družby / Most Przyjaźni) vznikl na tomto místě již na přelomu 14. a 15. století. Po roce 1781 zde vyrostla kamenná mostní stavba, kterou v roce 1891 nahradila železná konstrukce s oblouky. Nosnou ocelovou část mostu vyrobila tehdejší erzh. Brückenbau-Anstalt in Karlshütte, neboli Karlova Huť ve Frýdku-Lipinách (Lískovci), dnes ArcelorMittal Frýdek-Místek. Tato proslulá mostní ocelárna původně sídlila v letech 1867-1885 v nedaleké Ustroni (Erzherzoglich Maschinenbau-Anstat Ustron), odkud se přestěhovala do obce Lipiny u Frýdku. Most postupně nesl názvy Dlouhý, Hlavní a Hradní (Most Zamkowy). Do proudu řeky se v tomto místě často nořila kola koňských povozů, aby se dosáhlo jejich zpevnění.

Hoheneggergasse - ul. Praska / Pražská

Ulica powstała w 1878 r. i przypisana była do dzielnicy Kamieniec. Plan sytuacyjny z przebiegiem przyszłej ulicy powstał 4 grudnia 1877 r. Autorem był Adolf Hohenegger syn Ludwiga Hoheneggera, który zamierzał na zakupionych gruntach zbudować rogową kamienicę i niejako przy okazji wytyczyć nową ulicę prostopadłą do ul. Saska Kępa. Ostatecznie plan ten nie został przyjęty, gdyż droga miała prowadzić w kierunku nieistniejącej jeszcze w tym czasie ul. Strzelniczej. Dopiero następny wariant z 21 marca 1878 r. autorstwa k.k. inżyniera Eberharda Czermaka został przyjęty pomimo, iż droga miała prowadzić aż pod dworzec kolejowy zlokalizowany w owym czasie przy ul. Jabłonkowskiej. Ostateczne zatwierdzenie planu skutkowało wzniesieniem na jej rogu wspominanej kamienicy Hoheneggera. Jednak ulica nie od razu została wytyczona na całej swej długości. Działo się tak etapami, ponieważ ulicę przecinały pojedyncze budynki gospodarcze należące do Franza Fizi dlatego początkowo ulica była wytyczona tylko po skrzyżowanie z przyszłą Friedrichstraße. W późniejszych latach zły stan niewybrukowanej drogi zmusił władze do remontu ulicy. Prace te w dużej mierze wykonywali bezrobotni. Bezimienna dotąd ulica została w marcu 1892 r. nazwana na cześć Ludwiga Hoheneggera, Dopiero po II Wojnie Światowej zmieniono jej nazwę na ul. Pražská (Praska). Pomimo, że były to ulice oddalone od centrum jeżdżący tramwaj sprzyjał rozwojowi tej części miasta. Jak grzyby po deszczu powstawały nowe sklepy, a płaski teren oraz pojawiające się kawiarnie sprzyjały niedzielnym spacerom.

||

Ulice vznikla v roce 1878 a administrativně byla přiřazena k těšínské čtvrti Kamenec / Steinplatz. Situační nákres s vytýčením průběhu budoucí ulice vznikl 4. prosince 1877. Jeho autorem byl Adolf, syn Ludwiga Hoheneggera, který nechal na zakoupených pozemcích vystavět nárožní činžovní dům a při této příležitosti vyznačit novou ulici, která měla probíhat kolmo k ulici Saská kupa/Saska Kępa/Sachsenberg. Jeho záměr se však nakonec neuskutečnil, neboť uliční trasa měla vést směrem k tehdy ještě neexistující ulici Střelniční. Teprve následující varianta ze dne 21. března 1878 z dílny c. k. inženýra Eberharda Czermaka byl schválen, a to i přesto, že ulice měla vést až k železniční stanici, která se v té době nacházela na dnešní Jablunkovské ulici. Definitivně schválená podoba plánu vedla ke stavbě již zmíněného Hoheneggerova nárožního domu. Zbrusu nová ulice však nebyla od počátku vytýčena v celé své délce. Dělo se tak postupně, po etapách, neboť její osu protínaly hospodářské budovy v majetku Franze Fiziy, a proto původní trasa nové ulice vedla jen po křižovatku s budoucí Friedrichstrasse. V pozdějších letech si špatný stav nevydlážděného povrchu vynutil opravu jen nedávno vybudované uliční trasy, již financovala městská rada. Práce při rekonstrukci povrchu vykonávali většinou nezaměstnaní dělníci. Dosud bezejmenná ulice byla v březnu 1892 pojmenována po Ludwigovi Hoheneggerovi a teprve po 2. světové válce obdržela svůj současný název Pražská. Navzdory tomu, že ulice v této čtvrti byly od centra tehdejšího Těšína poměrně vzdálené, i tuto část města velmi příznivě ovlivnilo zavedení pravidelného tramvajového spojení. Jako houby po dešti zde začaly vznikat nové obchody a místní rovinatý terén spolu s nově otevřenými kavárnami lákaly obyvatele celého města k nedělním procházkám.

Bahnhofstraße - ul. Dworcowa

Przystanek tramwajowy w tym miejscu dedykowany był przede wszystkim gościom odwiedzającym Hotel "Central". Narożna kamienica przypisana była do dzielnicy Kamieniec z numerem konskrypcyjnym 108. Okazałą kamienicę wybudowano w 1897-1898 r. Pierwszym właścicielem i zarazem dzierżawcą hotelu był restaurator Dworca Centralnego Eugen Potyka, oficjalne otwarcie nastąpiło 13 sierpnia 1898 r. o godzinie 7:00 Od 1904 r. za 200 tys.koron kupili go Alois i Alojzja Schebestowie (pisany też Szebesta), którzy pochodzili z Czeskich Budziejowic. W tym samym roku zbudowano garaż, a już 1909 r. za cenę 215 tys. koron obiekt nabyli Karl Innozenz i Maria Putschekowie, którzy wcześniej prowadzili kawiarnię w Prościejowie. W hotelu znajdowała się siedziba Klubu Węgierskiego w Cieszynie (Ungarische Geselligkeits-Club). Interier pomieszczeń został wykonany w stylu wiedeńskim. Hotel posiadał nie tylko zaplecze gastronomiczne, ale również kawiarnię, salę bilardową, dwie jadalnie, a także gospodę, w której czerpano piwo cieszyńskie, karwińskie i pilzeńskie. Według zapisu w 1917 r. połowę hotelu za 98 373 koron nabył od swego ojca Johann Sattler junior - hotelarz w Cieszynie - drugą połowę trzymał senior, czyli byli wspólnikami. To oznacza, że właścicielem hotelu przed 1917 r. był Johann Sattler (który był również właścicielem restauracji ogrodowej dworca kolejowego). W 1919 r. mieścił się tu Sekretariat Plebiscytowy Związku Śląskich Katolików. Po podziale miasta ulokowano tu Starostwo na pierwszym piętrze, na drugim Referat policyjny przy Starostwie. W listopadzie 1921 r. znajdowała się tu redakcja i administracja tygodnika Ślązak w Czechosłowacyi.

||

Tramvajová zastávka umístěná v této lokalitě sloužila především hostům hotelu "Central". Nárožní dům byl přiřazen k městské čtvrti Kamenec a opatřen číslem popisným 108. Honosná budova byla postavena v letech 1897-1898. Prvním majitelem a zároveň provozovatelem hotelu byl restauratér z těšínského vlakového nádraží Eugen Potyka a hotel byl oficiálně otevřen 13. srpna 1898 v 7 hodin ráno. V roce 1904 jej od Potyky za 200 tisíc korun odkoupili Alois a Aloisie Schebestovi (psáno též: Szebestovi), kteří pocházeli z Českých Budějovic. Téhož roku byla k objektu dostavěna hotelová garáž a v roce 1909 jej za cenu 215 tisíc korun získali Karl Innozenz a Maria Putschekovi, kteří předtím provozovali kavárnu v moravském Prostějově. V hotelu tehdy sídlila mj. těšínská pobočka Maďarského klubu (Ungarische Geselligkeits-Club). Interiéry hotelu byly vyzdobeny ve vídeňském stylu. Hotel byl vybaven nejen gastronomickým zázemím, ale i kavárnou, biliárovým salonkem, dvěma jídelnami a lokálem, kde se čepovalo pivo z těšínského, karvinského a plzeňského pivovaru. Podle zápisu v katastru nemovitostí odkoupil v roce 1917 polovinu hotelu od svého otce za 98 373 korun těšínský hoteliér Johann Sattler mladší, zatímco druhou polovinu stále držel Sattler starší; stali se tak obchodními společníky. To mj. znamená, že majitelem hotelu byl do roku 1917 Johann Sattler starší, který současně vlastnil a provozoval letní zahrádku těšínské nádražní restaurace. V roce 1919 zde sídlil Plebiscitní sekretariát Svazu slezských katolíků. Po rozdělení města zde nalezl své sídlo Okresní úřad (v prvním patře) a Policejní referát při Okresním úřadě (sídlil v druhém patře hotelu). V listopadu 1921 zde působila redakce a sekretariát týdeníku "Ślązak w Czechosłowacyi".

Banhof - Dworzec Kolejowy

To ostatni przystanek tramwajowej linii choć dla pasażerów przyjeżdżających do Cieszyna był pierwszym. Tramwaj był ważnym środkiem transportu ułatwiającym dostanie się do centrum miasta. Był jednak konkurencją dla wożących pasażerów konnych bryczek. Zdarzało się, że złośliwie podkładano na szyny kamienie by unieruchomić pojazd i tym samym przejąć pasażerów. Dochodziło więc często do kłótni pomiędzy woźnicami a obsługą tramwaju. Okolice Dworca Kolejowego tętniły życiem, skupiając nie tylko pasażerów ale również lokalnych przedsiębiorców ponieważ kolej stała się sposobem na transport towarowy.

Stacja kolejowa w Cieszynie została otwarta 1 lutego 1869 r., gdy doprowadzono do niej kolej Koszycko-Bogumińską. Gdy w 1888 uruchomiono linię z Kojetína na Morawach do Kalwarii Zebrzydowskiej jako Kolej Miast Śląskich i Galicyjskich, Cieszyn stał się ważnym węzłem kolejowym na Śląsku Austriackim. Wówczas pierwotny dworzec, wybudowany w 1871 roku na Kamieńcu na granicy Cieszyna i Sibicy, okazał się nieodpowiedni do obsługi pasażerów, dlatego w 1889 roku wybudowano nowy dworzec kolejowy, który zlokalizowano nieco bliżej Saskiej Kępy, znajdujący się na obecnym miejscu. Jest to ceglana budowla w stylu neorenesansowym złożona z trzech pawilonów, połączonych między sobą galeriami. Wewnątrz zachowała się ozdobiona sztukateriami reprezentacyjna hala dworcowa oraz restauracja. Kolej odegrała ogromną rolę nie tylko w rozwoju lewobrzeżnej części Cieszyna ale i wpłynęła na rozwój gospodarczy całego regionu. Przez dworzec przechodziły wielkie ilości towarów, między innymi węgiel z zagłębia ostrawsko-karwińskiego transportowano na Węgry, słowacką rudę żelaza na Śląsk, a płody rolne do Niemiec. Przemieszczała się tędy wielka liczba podróżnych, szczególnie z Galicji i Węgier przez Berlin i Hamburg do Ameryki. Na dworcu witano także cesarza Franciszka Józefa I podczas jego podróży do Cieszyna. Do dzisiejszych czasów odrestaurowany cieszyński dworzec jest ważnym regionalnym węzłem komunikacyjnym.

||

Konečná zastávka městské tramvajové linky, ačkoli pro cestující, kteří do Těšína přijížděli, to byla zastávka nástupní. Tramvajová trasa se rychle stala významným dopravním spojením usnadňujícím přístup do centra tehdejšího města, nicméně představovala obrovskou konkurenci pro koňské povozy, které také převážely pasažéry. Často se stávalo, že vozkové schválně kladli na tramvajové koleje kameny, aby tramvajovým vozům znemožnily odjet a tím pro sebe získali zákazníky. Nezřídka tak v těchto místech docházelo k potyčkám mezi vozky a personálem tramvají. Okolí těšínského nádraží obzvlášť v této době pulzovalo životem, neboť zde kromě výskytu velkého počtu cestujících působila díky stále oblíbenější přepravě zboží po železnici i řada místních podnikatelů.

Železniční stanice v Těšíně byla slavnostně otevřena 1. února 1869 jejím napojením na Košicko-bohumínskou dráhu. Když byla v roce 1888 zprovozněna železniční trať z moravského Kojetína do haličského městečka Kalwaria Zebrzydowska (tzv. Kolej Miast Śląskich i Galicyjskich), stal se Těšín významným železničním uzlem v rámci celého Rakouského Slezska. Tehdy se původní nádražní budova, která vznikla v roce 1871 ve čtvrti Kamenec na pomezí Těšína a sousední obce Svibice, ukázala vzhledem ke stále rostoucímu počtu cestujících po železnici jako nevyhovující, a proto byla v roce 1889 vybudována zcela nová staniční budova, jež se nacházela blíže tzv. Saské Kupy a která na svém místě stojí dodnes. Cihlovou neorenesanční budovu tvořily celkem tři pavilony, které byly propojeny galeriemi. V interiérech se zachovala reprezentativní odjezdová hala se štukovou výzdobou a nádražní restaurace. Železnice sehrála zcela zásadní roli nejen v rozvoji levobřežní části města, ale měla blahodárný vliv na hospodářský rozvoj celého Těšínska. Přes místní nádraží bylo přepravováno obrovské množství zboží, mimo jiné uhlí vytěžené v ostravsko-karvinském

Výstava bývalých tramvajových zastávek je součástí projektu "Tramwaj Cieszyński wrócił!Těšínská tramvaj se vrátila!" spolufinanovaného Evropskou unií z prostředků Fondu mikroprojektů Euroregionu Těšínské Slezsko v rámci Evropského fondu pro regionální rozvoj - programu Interreg V-A Česká republika - Polsko 2014-2020 || Wystawa dawnych przystanków tramwajowych jest częścią projektu "Tramwaj Cieszyński wrócił!Těšínská tramvaj se vrátila!" dofinansowanego przez Unię Europejską ze środków Funduszu Mikroprojektów Euroregionu Śląsk Cieszyński w ramach Europejskiego Funduszu Rozwoju Regionalnego - Programu Interreg V-A Republika Czeska - Rzeczpospolita Polska 2014-2020

WIDEOMAPPING || VIDEOMAPPING

Wystawa w drodze... || Výstava na cestách...

Wystawa dawnych przystanków tramwajowych, będąca częścią projektu "Tramwaj Cieszyński wrócił! Těšínská tramvaj se vrátila!" stale podróżuje, a w międzyczasie znajduje swoje stałe miejsce w ogólnodostępnej siedzibie fundacji Lokalsi || Výstava o tramvajových zastávkách, která byla součástí projektu "Tramwaj Cieszyński wrócił! Těšínská tramvaj se vrátila!, je stále na cestách a stálé místo má také v místě, kde sídlí nadace Lokalsi

  • Od 5 do 12 września 2019 r., dwujęzyczną wystawę można było zobaczyć w galerii ceglanej Cieszyńskiego Ośrodka Kultury COK "Dom Narodowy" w Cieszynie
    ||
    Od 5. do 12. 9. 2019 byla dvojjazyčná výstava v galerii Ceglanej, která se nachází v COK Dom Narodowy Cieszyn

  • Od 16 do 30 września 2019 r., dwujęzyczną wystawę można było spotkać w galerii Půda w Ośrodku Kultury KaSS Strzelnica w Czeskim Cieszynie
    ||
    Od 16. do 30.9.2019 byla výstava v galerii "Půda" v prostorách Kulturního a společenského střediska "Střelnice" v Českém Těšíně

  • Od 19 października do 13 listopada 2020 r., wystawę można było spotkać w galerii Sfart (Strumieńskiego Stowarzyszenia Artystycznego SFART) w holu Miejsko-Gminnego Ośrodka Kultury w Strumieniu
    ||
    Od 19.10. do 13.11.2020 byla výstava prezentována v galerii Sfart (umělecký spolek SFART) v prostorách kulturního domu v obci Strumień

  • 9 września wystawę można było spotkać w szpitalu AGEL w Czeskim Cieszynie w ramach Dnia Zdrowia i Profilaktyki
    ||
    9.09.2021 byla výstava prezentována v Nemocnice AGEL Český Těšín v rámci Dne zdraví a prevence

  • Od 17 do 19 października wystawę można było podziwiać w Ośrodku Czasu Wolnego AMOS w Czeskim Cieszynie w ramach Skarbów z cieszyńskiej trówły
    ||
    Od 17.10. do 19.10.2021 byla výstava prezentována v SVČ Amos Český Těšín v rámci Pokladů z těšínské truhly

  • 01.2022 - wraz początkiem roku, Tramwaj Cieszyński wrócił do Tramwaj Cafe. Po prezentacji wystawy, prace przedstawiające poszczególne przystanki tramwaju cieszyńskiego, zostały ponownie zaprezentowane w kawiarni Tramwaj Cafe w Cieszynie. Wystawa tym samym wróciła z Ośrodka Czasu Wolnego AMOS w Czeskim Cieszynie, gdzie była prezentowana w ramach imprezy Skarby z cieszyńskiej trówły.

    ||
    01.2022 - na počátku roku se výstava o těšínské tramvaji vrátila do Tramwaj Cafe. Panely, prezentující jednotlivé tramvajové zastávky znovu ozdobily prostory kavárny Tramwaj Cafe v Cieszyně. Výstava byla přemístěna z české strany ze Střediska volného času Amos v Českém Těšíně, kde byla součástí akce Poklady z těšínské truhly.

  • 12.2023 -  Tramwaj, który 112 lat temu przemierzał oba brzegi Olzy został uroczyście odsłonięty! Każdy może sprawdzić jak wykonana została wierna kopia czerwonego Ringhoffera, który od wielu lat stanowi nieoficjalny symbol naszych miast. Wczorajszemu wydarzeniu towarzyszyły dwa wideomappingi, które podobnie jak ten, który 4 lata temu wyświetliliśmy na elewacji kawiarni Tramwaj Cafe, przypominały historię cieszyńskiego tramwaju. W imieniu obu miast zapraszamy na pokład i "podróż" tramwajem, który zatrzymał się przy ul. Zamkowej 1 w Cieszynie. A jeśli będziecie w okolicy kawiarni Avion w Czeskim Cieszynie to możecie także zerknąć na wystawę, którą wraz z wideomappingiem zaprezentowaliśmy 4 lata temu w ramach projektu "Tramwaj Cieszyński wrócił! Těšínská tramvaj se vrátila!"
    ||
    12.2023 - Tramvaj, která před 112 lety jezdila přes řeku Olši, byla včera slavnostně odhalena. Každý se může podívat, jak vypadá věrohodná kopie červené tramvaje značky Ringhoffer, která je již mnoho let také symbolickým spojením našich měst. Včerejší akce byla doplněna o dva videomappingy, které připomínají historii těšínských tramvají. Stejně jako jsme to udělali před 4 lety my, kdy jsme promítali videomapping na fasádu kavárny Tramwaj Cafe. Pokud se budete procházet kolem Čítárna a kavárna Avion / czytelnia i kawiarnia Avion, stavte se podívat na výstavu, kterou jsme v roce 2019 připravili jako součást projektu "Tramwaj Cieszyński wrócił! Těšínská tramvaj se vrátila!"

  • 12.2023 - Prace przedstawiające poszczególne przystanki tramwaju cieszyńskiego, zostały ponownie zaprezentowane w kawiarni Tramwaj Cafe w Cieszynie.

    ||
    12.2023 - Panely, prezentující jednotlivé tramvajové zastávky znovu ozdobily prostory kavárny Tramwaj Cafe v Cieszyně.